(5. července 1932, Dvorce u Jičína – 27. dubna 2024, Lomnice nad Popelkou)
27. dubna 2024 zemřel historik a pedagog, který byl s filozofickou fakultou, a zvláště s Ústavem/Katedrou českých/československých dějin spjat více než 70 let. Po dlouhá desetiletí byl profilující osobností oboru i jeho výuky na FF UK a také na dalších vysokých školách. Od svého absolutoria historie roku 1956 se zaměřoval na moderní dějiny, dějiny diplomacie, mezinárodních vztahů, posléze i politické a kulturní dějiny 19. a 20. století. Klíčovým životním tématem byly širší okolnosti Mnichovské dohody a konce první Československé republiky. Jednalo se o traumatizující otázky, ke kterým z pozice historika přistupoval s odstupem pouhých dvaceti let.
Již na konci padesátých let vyšla jeho průkopnická práce o Runcimanově misi (Osudová mise), i další práce byly věnovány diplomacii a 30. letům 20. století – Nad Evropou zataženo. Československo a Evropa 1933-1937, Obtížné spojenectví. Politicko-diplomatické vztahy mezi Československem a Francií 1937-1938 nebo Československý rok 1938. Jeho záběr byl však daleko širší, jak o tom svědčí monografie První světová válka a česká otázka či Diplomaté a ti druzí. K dějinám diplomacie za 2. světové války. Spolu s Dušanem Tomáškem se věnoval i protektorátním dějinám v dílech Causa Emil Hácha, Generál Alois Eliáš. Jeden český osud či Obžalována je vláda. Řada jeho prací se dočkala reprintu i v nedávných letech. Našly si totiž čtenáře nejen mezi odbornou veřejností. Kvačkova popularizační činnost byla po desetiletí nedílnou součástí jeho aktivit. Dnešní terminologií bychom mohli říci, že si byl plně vědom důležitosti třetí role univerzit. Ovlivnil jistě tisíce nejen profesionálních historiků, ale také pedagogů, publicistů, kulturních pracovníků i politiků. Přispět ke kultivaci a formování veřejného prostoru považoval za velmi záslužnou činnost, přičemž jeho základní poselství se týká humánní dimenze dějinnosti.
Za svůj největší úspěch považoval Robert Kvaček činnost pedagogickou. Výuka a každodenní interakce se studenty a studentkami pro něj byla páteří jeho práce. Vychoval řadu generací absolventů a absolventek historie, kteří na něj většinou s respektem a láskou vzpomínají. Kvačkova výuka byla totiž zážitek. Byl to charismatický člověk a skvělý rétor, při jehož přednáškách se vzduch doslova tetelil, měl smysl pro dramatičnost výkladu. Uměl zároveň komunikovat se svými posluchači a při seminární výuce byl kreativním mistrem improvizace. Nebál se emocí, nebál se otevírat svá osobní témata, zůstával totiž člověkem, i když byl respektovaný učitel. Ne každý má takovou odvahu. Robert Kvaček byl velký odborník, guru svého oboru, zároveň to byl mimořádně laskavý a moudrý člověk.
Před dvěma roky oslavil 90. narozeniny. 7. března 2022 převzal z rukou prezidenta republiky Medaili za zásluhy I. stupně, 24. června 2022 pak při narozeninové oslavě ve vile Lanna Historickou pamětní medaili Univerzity Karlovy.
Dnes v noci se po 73 letech uzavřela sounáležitost Roberta Kvačka s naší filozofickou fakultou.
Čest jeho památce.
Za Ústav českých dějin FF UK Jana Čechurová
Fotografie z poslední návštěvy prof. Kvačka na FF UK, 13. ledna 2023, kdy se účastnil obhajob disertací jako člen komise.
