Ústav českých dějin (ÚČD) je nejen tradičním pracovištěm Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ale zaujímá rovněž pevné místo v tuzemské historické obci. Na jeho půdě jsou zkoumány a vyučovány české dějiny ve středoevropském kontextu v tematické i konceptuální pestrosti od raného středověku k období transformace 90. let minulého století a přelomu tisíciletí.
Prezentovaná vize směřování ÚČD v některých bodech navazuje na koncepci prof. Šedivého, zároveň je formulována na pozadí děkanského programu dr. Lehečkové. Třebaže je dokument podepsán mým jménem, považuji jej za dílo svým způsobem kolektivní. Část návrhů jsem diskutoval s některými členy ÚČD napříč jeho odděleními. Program totiž může být úspěšný, jen pokud se s jeho záměry ztotožní i další pracovníci
Aktuálně má ÚČD 24 zaměstnanců (20,375 úvazků), z toho je 20 akademických pracovníků (17,375), 3 vědečtí pracovníci (2,0) a 1 zaměstnankyně sekretariátu (1,0). Počtem zaměstnanců patří ústav k větším základním součástem, nicméně z hlediska vytížení zaměstnanců (ÚČD zajišťuje několik funkčních akreditací) považuji daný stav přinejmenším za oprávněný. Navíc s vědomím rostoucího významu studia učitelství je třeba uvažovat o budoucím navýšení počtu akademických úvazků.
Vnitřní strukturu ústavu tvoří:
Z hlediska akademických kvalifikací působí na ÚČD 7 profesorů, 6 docentů, 7 odborných asistentů. V současnosti jde o uspokojivý stav. V budoucnu lze očekávat kvalifikační postup některých kolegů, nyní jej však není třeba bezpodmínečně vyžadovat.
Nelze předjímat, co bude pro personální agendu ÚČD znamenat realizace kariérního řádu v rámci Filozofické fakulty. Věřím však v jeho produktivní roli v procesu dalšího rozvoje pracoviště.
V souvislosti s příštím vývojem ÚČD považuji za důležité:
Na půdě ÚČD jsou vyučovány české dějiny ve středoevropském kontextu v tematické i konceptuální pestrosti. Vedle politických dějin pronikly do výuky i dějiny v širším slova smyslu kulturní či dějiny každodennosti. Roste podíl témat z oblasti public history / dějin ve veřejném prostoru, rozvíjí se studium učitelství. Dvě posledně jmenované oblasti považuji za vykročení ÚČD směrem k třetí roli univerzit a angažování akademické historie v kultivaci občanské společnosti.
Nabídka předmětů ÚČD je obohacena výukou odborníků v rámci spolupráce s mimofakultními historickými pracovišti – Centrem medievistických studií, Historickým ústavem AV ČR, Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR či Ústavem pro studium totalitních režimů. Tuto spolupráci chci dále rozvíjet. Součástí nabídky vyučovaných předmětů by měly být cizojazyčné kurzy, vedle anglickojazyčné výuky připadá v úvahu opět zařazení výuky ve francouzštině a němčině. Za jeden z budoucích strategických kroků v rámci výuky považuji zohlednění digital humanities.
Součástí úspěšné realizace studijní agendy na ÚČD je komunikace jeho vedení se studenty. Plánuji proto setkávání se zástupci Spolku studentů historie FF UK.
Na ÚČD je zajišťována výuka ve třech stupních studia:
Pro několik příštích let je ÚČD akreditačně zajištěn. Výjimku představuje akreditace habilitačního a jmenovacího řízení.
Absolvent bakalářského studijního oboru historie by měl být vybaven znalostmi o politickém, sociálním, hospodářském a kulturním vývoji především evropské a evropeizované společnosti. Získat by měl i heuristické a historicko-kritické dovednosti, jež může uplatnit při dalším studiu historie i příbuzných oborů.
Obor je vyučován Ústavem českých dějin, Ústavem hospodářských a sociálních dějin a Ústavem světových dějin. Jeho rozvoj je tedy podmíněn společnou aktivitou daných institutů. V této souvislosti jsem připraven k debatám o obsahu a akcentech studijního oboru. Za důležité přitom považuji:
Studium oboru Historie – české dějiny v evropském kontextu poskytuje předpoklady pro uplatnění mimo jiné ve vědeckých, kulturních a státních institucích, ve sdělovacích prostředcích či manažerských funkcích.
Za podstatné v případě oboru mimo jiné považuji:
Absolvent doktorského studia získává komplexní znalost historických jevů a procesů v jejich nejširších souvislostech s důrazem na provázanost heuristické, dokumentační, teoretické, interpretační a argumentační práce. Je schopen tvůrčím způsobem uplatnit konceptuální inspirace. Provádí vědeckou činnost, jejíž výsledky zprostředkovává odborné i neakademické veřejnosti.
Ohledně excelentnosti a nároků na kvalitu disertačních projektů sdílím názor obsažený v dřívější koncepci prof. Šedivého: „I nadále bychom měli vést otevřenou diskuzi o vzájemném vztahu kvality/excelence našeho doktorského studia, schvalovaných tématech doktorských prací a o počtu přijímaných studentů.“
K předpokladům a možnostem zkvalitňování doktorského studia mimo jiné počítám:
Studium učitelství historie je stále v počáteční fázi. Zatím se ukazuje, že jeho páteří jsou didaktické předměty založené na aktuálních modelech dějepisného vzdělávání (historická gramotnost, historické vědomí) a hojně zastoupené varianty praxí realizovaných během bakalářského i magisterského programu. Koncepce předmětů neprodukuje učitele v úzkém slova smyslu, nýbrž odborníky v širší oblasti dějin ve veřejném prostoru. Tíha organizace učitelské výuky leží na pracovnících oddělení didaktiky, teorie a metodologie historické vědy, jejichž úsilí hodlám maximálně podporovat. K úkolům, jež bude třeba řešit, patří:
Ústav českých dějin se řadí k významným aktérům vědy řešené v rámci Filozofické fakulty i tuzemské historické obce. V minulosti byli pracovníci ústavu zapojeni do univerzitních projektů. Na záměr Progres Q09 Historie – klíč k pochopení globalizovaného světa od roku 2022 navazuje projekt Cooperatio sdružující historická pracoviště napříč univerzitou. Coby člen rady vědní oblasti Historie chci vstupovat do jeho realizace ve prospěch ÚČD. Tři pracovníci se podílejí na projektu Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání KREAS – Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě. Vedle větších projektů bylo v minulosti na půdě ÚČD pravidelně řešeno několik grantů paralelně (mj. prof. Bobková, dr. Svátek, doc. Tinková). Vedle národní podpory ze strany Grantové agentury ČR se podařilo dr. Michelovi realizovat mezinárodní projekt Cultural Opposition: Understanding the Cultural Heritage of Dissent in the Former Socialist Countries podpořený v rámci programu Horizon 2020. V současnosti je hlavním řešitelem mezinárodního projektu ÉMIGRÉ EUROPÉ. Civil Engagement Transfers between Eastern Europe and the Low Countries, 1933-1989 podpořeného výzkumným fondem CELSA.
Publikační platformou ÚČD je časopis Historie – Otázky – Problémy. V minulosti byly kvalitní monografické výstupy členů ústavu i doktorandů publikovány v ediční řadě České dějiny Nakladatelství Lidové noviny.
Dosavadní míru odborných aktivit by si měl ÚČD udržovat i nadále. Tím spíše, že hodnocení vědeckých aktivit bude součástí modelu financování základních součástí. V případě vědeckého rozvoje ústavu považuji za důležité:
V rámci ÚČD působí výrazné osobnosti, z čehož lze jistě profitovat. Za důležité však považuji nejen navázat na dřívější záměr prof. Šedivého usilovat o zkvalitnění mezilidských vztahů na pracovišti, ale rovněž o utváření vědomí přináležitosti členů k institutu s cílem pěstovat „ducha ústavu“. Právě i prostorová tíseň ÚČD umenšuje příležitost k neformálnímu setkávání spolupracovníků. Ve snaze eliminovat dopad nepříznivé situace považuji za podstatné pracovat na identitě ústavu nesené jeho členy a jejich loajalitě vůči institutu. Věřím, že členové ÚČD mohou přispět k jeho dobrému jménu a upevnění pozice v akademickém prostředí, v historické obci i ve veřejném prostoru. V souvislosti s realizací záměru považuji za důležité:
V dnešním světě je hlas historiků podstatným příspěvkem k veřejné diskuzi. Veřejné působení členů ÚČD považuji za podstatnou aktivitu potvrzující nejen význam ústavu či Filozofické fakulty, ale rovněž oslovující uchazeče o studium historie. Ze strany vedení ÚČD se budou aktivní pracovníci těšit podpoře, jež na sebe v praktické rovině bude brát podobu sdílení a propagace jejich vystoupení na webových stránkách a sociálních sítích ÚČD. Jejich veřejné aktivity by však neměly být na úkor pravidelné výuky.
I nadále se bude ústav podílet na organizaci akcí určených žákům základních a studentům středních škol, ať se jedná o soutěž Lidice pro 21. století (Památník Lidice) či Příběhy našich sousedů (Post bellum). Tradičním podnikem určeným studentům historie, v němž mohou prezentovat své bakalářské či diplomové práce, je Cena Edvarda Beneše, na jejíž organizaci se podílí doc. Čechurová. Taktéž je třeba pokračovat v tradičně úspěšných historických kurzech v rámci Univerzity třetího věku, jež lze rovněž chápat jako příspěvek ÚČD ke kultivaci historického vědomí veřejnosti.
Předkládaná koncepce může působit maximalistickým dojmem. I přes jistý idealismus nicméně pojmenovává alespoň část úkolů, s nimiž by se měl Ústav českých dějin dříve či později popasovat, aby mohl i nadále aspirovat na pozici jedné z významných institucí tuzemského historického vzdělávání a vědy.
V Praze, dne 20. dubna 2022
doc. PhDr. Jan Randák, Ph.D.