Koncepce rozvoje Ústavu českých dějin pro období od 1. září 2022 do 31. srpna 2025

Ústav českých dějin (ÚČD) je nejen tradičním pracovištěm Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ale zaujímá rovněž pevné místo v tuzemské historické obci. Na jeho půdě jsou zkoumány a vyučovány české dějiny ve středoevropském kontextu v tematické i konceptuální pestrosti od raného středověku k období transformace 90. let minulého století a přelomu tisíciletí.

Prezentovaná vize směřování ÚČD v některých bodech navazuje na koncepci prof. Šedivého, zároveň je formulována na pozadí děkanského programu dr. Lehečkové. Třebaže je dokument podepsán mým jménem, považuji jej za dílo svým způsobem kolektivní. Část návrhů jsem diskutoval s některými členy ÚČD napříč jeho odděleními. Program totiž může být úspěšný, jen pokud se s jeho záměry ztotožní i další pracovníci

I. Personální oblast

Aktuálně má ÚČD 24 zaměstnanců (20,375 úvazků), z toho je 20 akademických pracovníků (17,375), 3 vědečtí pracovníci (2,0) a 1 zaměstnankyně sekretariátu (1,0). Počtem zaměstnanců patří ústav k větším základním součástem, nicméně z hlediska vytížení zaměstnanců (ÚČD zajišťuje několik funkčních akreditací) považuji daný stav přinejmenším za oprávněný. Navíc s vědomím rostoucího významu studia učitelství je třeba uvažovat o budoucím navýšení počtu akademických úvazků.

Vnitřní strukturu ústavu tvoří:

1. Oddělení didaktiky, teorie a metodologie historické vědy (4 akademičtí pracovníci)
2. Oddělení starších dějin (8 akademických pracovníků)
3. Oddělení moderních a soudobých dějin (8 akademických pracovníků)

Z hlediska akademických kvalifikací působí na ÚČD 7 profesorů, 6 docentů, 7 odborných asistentů. V současnosti jde o uspokojivý stav. V budoucnu lze očekávat kvalifikační postup některých kolegů, nyní jej však není třeba bezpodmínečně vyžadovat.

Nelze předjímat, co bude pro personální agendu ÚČD znamenat realizace kariérního řádu v rámci Filozofické fakulty. Věřím však v jeho produktivní roli v procesu dalšího rozvoje pracoviště.

V souvislosti s příštím vývojem ÚČD považuji za důležité:

• V návaznosti na hodnocení pracovníků v rámci zavádění kariérního řádu provést revizi pracovního zapojení členů ústavu do výukového, vědeckého i organizačního chodu ÚČD a diskutovat podobu jejich participace na činnosti ústavu.
• Podporovat pracovníky v jejich snaze o zahraniční stáže a pobyty.
• V souvislosti s rozvojem vědecké činnosti podporovat vznik vědeckých pracovních úvazků navázaných na grantové projekty, počítaje v to především pozice postdoktorandů a doktorandů.
• Ve snaze zachovat vhodnou věkovou strukturu ústavu pokračovat v postupné generační obměně ÚČD.
• Navýšit počet akademických úvazků, jež pokryjí očekávatelné zvýšení pedagogické zátěže ÚČD (týká se především studia učitelství).
• Vybízet členy ÚČD k účasti na vzdělávacích aktivitách orientovaných na rozvoj kompetencí akademických pracovníků.

II. Rozvoj pedagogické činnosti

Současný stav

Na půdě ÚČD jsou vyučovány české dějiny ve středoevropském kontextu v tematické i konceptuální pestrosti. Vedle politických dějin pronikly do výuky i dějiny v širším slova smyslu kulturní či dějiny každodennosti. Roste podíl témat z oblasti public history / dějin ve veřejném prostoru, rozvíjí se studium učitelství. Dvě posledně jmenované oblasti považuji za vykročení ÚČD směrem k třetí roli univerzit a angažování akademické historie v kultivaci občanské společnosti.

Nabídka předmětů ÚČD je obohacena výukou odborníků v rámci spolupráce s mimofakultními historickými pracovišti – Centrem medievistických studií, Historickým ústavem AV ČR, Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR či Ústavem pro studium totalitních režimů. Tuto spolupráci chci dále rozvíjet. Součástí nabídky vyučovaných předmětů by měly být cizojazyčné kurzy, vedle anglickojazyčné výuky připadá v úvahu opět zařazení výuky ve francouzštině a němčině. Za jeden z budoucích strategických kroků v rámci výuky považuji zohlednění digital humanities.

Součástí úspěšné realizace studijní agendy na ÚČD je komunikace jeho vedení se studenty. Plánuji proto setkávání se zástupci Spolku studentů historie FF UK.

Na ÚČD je zajišťována výuka ve třech stupních studia:

• Bc. Historie (spolu s Ústavem hospodářských a sociálních dějin a Ústavem světových dějin)
• Bc. Demografie, specializace Demografie s historií (akreditováno Katedrou demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK, spolu ÚHSD a s ÚSD)
• Mgr. Historie – České dějiny v evropském kontextu
• Bc. Historie se zaměřením na vzdělávání (spolu s ÚHSD a ÚSD)
• Mgr. Učitelství dějepisu pro střední školy (spolu s ÚHSD a ÚSD)
• Ph.D. České dějiny
• Ph.D. Učitelství – didaktika dějepisu
• Členové ústavu se podílí na přípravě navazujícího magisterského oboru Středověká studia.
• Do akreditačního výhledu byl zkraje roku 2022 zařazen návrh navazujícího magisterského oboru Muzejní studia, podle nějž by měl být obor organizačně zakotven v rámci ÚČD.

Pro několik příštích let je ÚČD akreditačně zajištěn. Výjimku představuje akreditace habilitačního a jmenovacího řízení.

Bakalářské studium

Absolvent bakalářského studijního oboru historie by měl být vybaven znalostmi o politickém, sociálním, hospodářském a kulturním vývoji především evropské a evropeizované společnosti. Získat by měl i heuristické a historicko-kritické dovednosti, jež může uplatnit při dalším studiu historie i příbuzných oborů.

Obor je vyučován Ústavem českých dějin, Ústavem hospodářských a sociálních dějin a Ústavem světových dějin. Jeho rozvoj je tedy podmíněn společnou aktivitou daných institutů. V této souvislosti jsem připraven k debatám o obsahu a akcentech studijního oboru. Za důležité přitom považuji:

• Orientovat výuku na získávání znalostí i kompetencí odpovídajících výzvám současného světa – studenti by měli být vedeni k promýšlení dějin i výzkumné práci včetně klíčové práce s texty. Předpokladem pro to je dovednost vyhledávat a kriticky hodnotit informace, stejně jako schopnost nabyté znalosti dále předávat. Za klíčový považuji Úvod do studia historie, jehož obsah se musí těšit zvýšené pozornosti představitelů historických ústavů.
• Vybízet studenty k zahraničním pobytům, během nichž získají zkušenosti, jež mohou spoluformovat očekávání vůči dalšímu studiu historie.
• Vybízet studenty k hodnocení výuky v rámci evaluací a reflektovat jejich výsledky. Bod platí i pro agendu navazujícího magisterského studia.
• Z hlediska možných posunů obsahů a akcentů studia považuji za důležité znát motivace a očekávání, s nimiž vstupují studenti do studia – ve spolupráci se Spolkem studentů historie FF UK chci organizovat ankety mezi zájemci o studium.

Navazující magisterské studium

Studium oboru Historie – české dějiny v evropském kontextu poskytuje předpoklady pro uplatnění mimo jiné ve vědeckých, kulturních a státních institucích, ve sdělovacích prostředcích či manažerských funkcích.

Za podstatné v případě oboru mimo jiné považuji:

• S vědomím budoucí reakreditace oboru diskutovat koncepci studia. Za debatu stojí především hromadně vyučované předměty a zvýšení podílu seminárně vedené výuky.
• Hovořit je třeba o akcentech studia. Obor dnes nepřipravuje primárně budoucí vědce, nýbrž pracovníky kulturních a vzdělávacích institucí, neziskových organizací či médií. V úvahu proto připadá zapojení výuky obohacující praktické znalosti studentů (ve formě semestrálních či blokových předmětů, ale i jednorázových workshopů).
• Podněcovat studenty k zahraničním pobytům, během nichž získají vedle znalostí i zkušenosti a (jazykové) kompetence využitelné v další kariéře.

Doktorské studium

Absolvent doktorského studia získává komplexní znalost historických jevů a procesů v jejich nejširších souvislostech s důrazem na provázanost heuristické, dokumentační, teoretické, interpretační a argumentační práce. Je schopen tvůrčím způsobem uplatnit konceptuální inspirace. Provádí vědeckou činnost, jejíž výsledky zprostředkovává odborné i neakademické veřejnosti.

Ohledně excelentnosti a nároků na kvalitu disertačních projektů sdílím názor obsažený v dřívější koncepci prof. Šedivého: „I nadále bychom měli vést otevřenou diskuzi o vzájemném vztahu kvality/excelence našeho doktorského studia, schvalovaných tématech doktorských prací a o počtu přijímaných studentů.“

K předpokladům a možnostem zkvalitňování doktorského studia mimo jiné počítám:

• Aktivní účast (nejen) školitelů na doktorandských seminářích daných oddělení ÚČD, která ostatně přispívá k jejich soudržnosti.
• Další organizaci společných setkání doktorandů oddělení starších a oddělení moderních a soudobých dějin, jež se osvědčila jako produktivní způsob reflexe prezentovaných projektů.
• Organizaci seminářů s jinými pracovišti v rámci Filozofické fakulty rozvíjející mezioborový dialog, ale i mezifakultní setkání (předjednáno je setkání s kolegy z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity).
• Internacionalizaci doktorského studia v podobě zahraničních pobytů doktorandů či zapojování vystoupení zahraničních hostů do programu seminářů.
• Zapojování (i neformální) doktorandů do výuky, během níž získají zkušenosti s jejím vedením. Podporovat je třeba cizojazyčnou výuku doktorandů, iniciovanou zahraničním oddělením fakulty

Historie se zaměřením na vzdělávání (učitelství Bc.) a učitelství historie pro střední školy (učitelství Mgr.)

Studium učitelství historie je stále v počáteční fázi. Zatím se ukazuje, že jeho páteří jsou didaktické předměty založené na aktuálních modelech dějepisného vzdělávání (historická gramotnost, historické vědomí) a hojně zastoupené varianty praxí realizovaných během bakalářského i magisterského programu. Koncepce předmětů neprodukuje učitele v úzkém slova smyslu, nýbrž odborníky v širší oblasti dějin ve veřejném prostoru. Tíha organizace učitelské výuky leží na pracovnících oddělení didaktiky, teorie a metodologie historické vědy, jejichž úsilí hodlám maximálně podporovat. K úkolům, jež bude třeba řešit, patří:

• Definování podoby státní závěrečné zkoušky.
• Vytvoření modelů závěrečných prací (ryze didaktické, historiografické s didaktickou aplikací atd.).
• Komunikace s dalšími zapojenými obory na fakultě a shoda nad relevantními programovými i provozními otázkami.
• Personální otázky spojené s očekávatelným nárůstem studentů.
• Realizace Úvodu do studia historie pro studenty učitelství.

III. Rozvoj vědecké, výzkumné a další tvůrčí činnosti

Ústav českých dějin se řadí k významným aktérům vědy řešené v rámci Filozofické fakulty i tuzemské historické obce. V minulosti byli pracovníci ústavu zapojeni do univerzitních projektů. Na záměr Progres Q09 Historie – klíč k pochopení globalizovaného světa od roku 2022 navazuje projekt Cooperatio sdružující historická pracoviště napříč univerzitou. Coby člen rady vědní oblasti Historie chci vstupovat do jeho realizace ve prospěch ÚČD. Tři pracovníci se podílejí na projektu Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání KREAS – Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě. Vedle větších projektů bylo v minulosti na půdě ÚČD pravidelně řešeno několik grantů paralelně (mj. prof. Bobková, dr. Svátek, doc. Tinková). Vedle národní podpory ze strany Grantové agentury ČR se podařilo dr. Michelovi realizovat mezinárodní projekt Cultural Opposition: Understanding the Cultural Heritage of Dissent in the Former Socialist Countries podpořený v rámci programu Horizon 2020. V současnosti je hlavním řešitelem mezinárodního projektu ÉMIGRÉ EUROPÉ. Civil Engagement Transfers between Eastern Europe and the Low Countries, 1933-1989 podpořeného výzkumným fondem CELSA.

Publikační platformou ÚČD je časopis Historie – Otázky – Problémy. V minulosti byly kvalitní monografické výstupy členů ústavu i doktorandů publikovány v ediční řadě České dějiny Nakladatelství Lidové noviny.

Dosavadní míru odborných aktivit by si měl ÚČD udržovat i nadále. Tím spíše, že hodnocení vědeckých aktivit bude součástí modelu financování základních součástí. V případě vědeckého rozvoje ústavu považuji za důležité:

• Neustávat v knižní i časopisecké (ideálně databázované) publikační činnosti. Pravidelně prezentovat výsledky výzkumu na domácích i zahraničních konferencích a workshopech včetně těch organizovaných na půdě ÚČD. Součástí projektových záměrů by měl být cizojazyčný publikační výstup.
• Využívat možností, jež bude nabízet projekt Cooperatio; navazovat vědeckou spolupráci se zapojenými historickými pracovišti napříč univerzitou.
• Rozvíjet meziinstitucionální spolupráci s historickými ústavy Akademie věd ČR.
• S vědomím předsevzetí vedení fakulty zefektivnit podporu přípravy projektů motivující k jejich podávání je třeba usilovat o získávání grantů. Řešitelé projektů by měli mít možnost v rámci ÚČD diskutovat prvotní badatelský záměr i průběžné řešení projektu. Pozornost je třeba zaměřit na získání podpory ze strany GAČR i na „větší“ (NAKI, TAČR) a mezinárodní projekty, včetně soutěží vyhlašovaných Univerzitou Karlovou (PRIMUS, UNCE, projekty Aliance 4EU+). Očekávám větší zapojení postdoktorandů a doktorandů do řešitelských týmů.
• Podporovat úsilí doktorandů a studentů o získání podpory Grantové agentury UK či v rámci Specifického vysokoškolského výzkumu.
• Zintenzivnit mezinárodní vědeckou spolupráci formou badatelských a přednáškových pobytů či stáží členů ÚČD na zahraničních institutech i zvaní zahraničních hostů nejen v rámci pedagogické mobility programu Erasmus+.
• Podporovat vydávání časopisu HOP s cílem zvýšit jeho prestiž. Je třeba vyhodnotit dosavadní práci redakční rady a přistoupit k její obměně. V horizontu zhruba tří let budu usilovat o zařazení časopisu do databáze SCOPUS. Předpokladem úspěšného rozvoje časopisu je ovšem (finanční) stabilizace práce redakce.
• V rámci rozvoje programu učitelství podporovat výzkum na poli didaktiky dějepisu, aby se ÚČD stalo důležitým centrem tohoto dynamicky se rozvíjejícího oboru.

IV. Výhled dalších oblastí rozvoje – ÚČD jako sdílené pracoviště a hlas ve veřejném prostoru

V rámci ÚČD působí výrazné osobnosti, z čehož lze jistě profitovat. Za důležité však považuji nejen navázat na dřívější záměr prof. Šedivého usilovat o zkvalitnění mezilidských vztahů na pracovišti, ale rovněž o utváření vědomí přináležitosti členů k institutu s cílem pěstovat „ducha ústavu“. Právě i prostorová tíseň ÚČD umenšuje příležitost k neformálnímu setkávání spolupracovníků. Ve snaze eliminovat dopad nepříznivé situace považuji za podstatné pracovat na identitě ústavu nesené jeho členy a jejich loajalitě vůči institutu. Věřím, že členové ÚČD mohou přispět k jeho dobrému jménu a upevnění pozice v akademickém prostředí, v historické obci i ve veřejném prostoru. V souvislosti s realizací záměru považuji za důležité:

• Podnítit diskusi (ve formě tematicky zaměřených setkání) o dalším směřování ÚČD kladoucí si otázky: Jakým směrem se chceme ubírat vědecky i s ohledem na obsahy výuky? Co se dosud podařilo a z jakých pozitivních ústavních zkušeností můžeme čerpat pro budoucnost? Máme vzorové instituce? Jaké je naše místo v rámci Filozofické fakulty a vztah k ostatním (i nehistorickým) pracovištím?
• Apelovat na pracovníky ÚČD, aby těžištěm jejich pracovní kapacity byla Filozofická fakulta, počítaje v to vykazování publikační činnosti v její prospěch a ucházení se o grantovou podporu pod její hlavičkou.
• Prostřednictvím společných setkání, sociálních sítí a webových stránek ÚČD sdílet informace o probíhajících projektech či publikačních výstupech.
• Vzájemně se informovat o významných veřejných vystoupeních prostřednictvím rubriky „mediální výstupy“ zřízené v rámci internetových stránek ÚČD a sociálních sítí – informace o veřejných aktivitách je vhodné adresovat dovnitř i mimo ÚČD.
• Organizovat a propagovat kolokvia, workshopy či prezentace knížek a projektů členů ÚČD otevřené veřejnosti samozřejmě včetně doktorandů a studentů, aby poznávali práci pedagogů nejen prostřednictvím výuky – ÚČD se může stát sdíleným pracovištěm i pro ně.
• Podporovat vnitřní soudržnost ústavu prostřednictvím spolupráce jednotlivých oddělení. Již se osvědčila společná setkávání doktorandských seminářů oddělení starších dějin a oddělení moderních a soudobých dějin. Navázat lze společnou výukou oddělení starších a moderních a soudobých dějin, ovšem nikoli v podobě hromadně vyučovaných předmětů, nýbrž ve smyslu realizací vybraných témat „napříč staletími“ vyučovaných v týmu dvou, maximálně tří pedagogů.
• V souvislosti s prostorovou tísní bude třeba přenést část výuky do jiných fakultních učeben, aby vyučující získali zpět prostory k přípravě na výuku a konzultační hodiny.
• V úvahu připadá obnovení výjezdních zasedání ÚČD.

V dnešním světě je hlas historiků podstatným příspěvkem k veřejné diskuzi. Veřejné působení členů ÚČD považuji za podstatnou aktivitu potvrzující nejen význam ústavu či Filozofické fakulty, ale rovněž oslovující uchazeče o studium historie. Ze strany vedení ÚČD se budou aktivní pracovníci těšit podpoře, jež na sebe v praktické rovině bude brát podobu sdílení a propagace jejich vystoupení na webových stránkách a sociálních sítích ÚČD. Jejich veřejné aktivity by však neměly být na úkor pravidelné výuky.

I nadále se bude ústav podílet na organizaci akcí určených žákům základních a studentům středních škol, ať se jedná o soutěž Lidice pro 21. století (Památník Lidice) či Příběhy našich sousedů (Post bellum). Tradičním podnikem určeným studentům historie, v němž mohou prezentovat své bakalářské či diplomové práce, je Cena Edvarda Beneše, na jejíž organizaci se podílí doc. Čechurová. Taktéž je třeba pokračovat v tradičně úspěšných historických kurzech v rámci Univerzity třetího věku, jež lze rovněž chápat jako příspěvek ÚČD ke kultivaci historického vědomí veřejnosti.

Předkládaná koncepce může působit maximalistickým dojmem. I přes jistý idealismus nicméně pojmenovává alespoň část úkolů, s nimiž by se měl Ústav českých dějin dříve či později popasovat, aby mohl i nadále aspirovat na pozici jedné z významných institucí tuzemského historického vzdělávání a vědy.

V Praze, dne 20. dubna 2022

doc. PhDr. Jan Randák, Ph.D.