Koncepce rozvoje 2016-2019

 

Koncepce rozvoje Ústavu českých dějin a studia na tři roky

(s výhledem na 5 let)

 

Ústav českých dějin FF UK patří k „tradičním“ pracovištím fakulty i širší badatelské komunity. Jde o stabilizované pracoviště, jež podle řady identifikátorů patří na fakultě k velmi kvalitním. V mnoha segmentech činnosti by však podle mého názoru mohl tento ústav pracovat ještě lépe. Základním smyslem a cílem předkládané koncepce je proto napomoci vzniku takového prostředí, jež by ústav postupně orientovalo na směřování k excelenci jak v oblasti badatelské, tak pedagogické.

 

 

I. Personální oblast

 

Období 2013–2016 (dále jen „uplynulé období“) a současný stav:

 

Ústav českých dějin má v současnosti 30 pracovnic a pracovníků (23,05 přepočtených úvazků). Z toho je 19 akademických pracovnic a pracovníků (16,75 přepočtených úvazků), 10 vědeckých pracovníků (5,3 přepočteného úvazku) a jedna úřednice sekretariátu (1 úvazek). Akademičtí pracovníci tvoří ve většině případů dlouhodobý, stabilní základ ústavu; úvazky vědeckých pracovníků jsou vytvářeny z účelových, grantových prostředků nejčastěji na dobu 3, maximálně 5 let.

Bez vědeckých pracovníků na ústavu působí 7 profesorů (z toho 5 akademických pracovníků na plný úvazek), 6 docentů (z toho 4 akademičtí pracovníci na plný úvazek) a 6 odborných asistentů (z toho 5 na plný úvazek).

Struktura ústavu je následující:

  1. a) Seminář středověkých dějin: 3 profesoři (1.875 úvazku), 2 odborní asistenti (1,5 úvazku)
  2. b) Seminář raně novověkých dějin: 2 docenti (1,5 úvazku), 1 odborný asistent
  3. c) Seminář moderních dějin: 2 profesoři, 2 docentky (1,875 úvazku)
  4. d) Seminář soudobých dějin: 1 profesor, 1 docent, 2 odborní asistenti
  5. e) Seminář teorie a metodologie historické vědy: 1 profesor, 1 docentka, 1 odborný asistent

Cenné je, že se v celém uplynulém období dařilo držet vysoký standard získávání účelových prostředků, jejichž prostřednictvím může ústav do své práce zapojit cca 1/3 pracovníků! V roce 2015 se ústav musel vyrovnat s výrazným snížením přidělených mzdových prostředků, a tedy se snížením objemu svých úvazků, přesto však zůstal svým personálním obsazením a kvalifikační strukturou stabilizovaným pracovištěm. Řada zkušených badatelů a vysoký podíl vědecko-pedagogických hodností v kategorii profesorů a docentů umožní i do budoucna naplňovat standardy vědecké práce a bez problémů akreditovat vyučované obory i habilitační a jmenovací řízení pro obor českých dějin. Ústav se podařilo finančně stabilizovat.

Ústav vytváří dobré podmínky pro kvalifikační růst svých pracovníků: v uplynulém období se jeden pracovník (doc. Martin Holý) habilitoval, jeden získal profesuru (prof. Martin Nejedlý).

 

Cíle a navrhovaná opatření:

 

1) Změna organizační struktury ústavu

Navrhuji zrušení dosavadní organizační roztříštěnosti ústavu (viz bod Ia) a její nahrazení novým modelem:

  1. a) Seminář starších dějin
  2. b) Seminář moderních a soudobých dějin
  3. c) Seminář didaktiky, teorie a metodologie historické vědy

Nově navržená struktura:

– odpovídá nově akreditovanému modelu magisterského studia (od akademického roku 2016/2017)

– formalizuje reálně probíhající spolupráci napříč ústavem; vytváří větší celky pracovníků a tím i lepší podmínky pro kolektivní práci

– v souladu s moderními trendy historiografie ustupuje od striktně chronologického vymezení specializací a otevírá větší prostor k problémovému chápání historie

 

2) Extenzivní i intenzivní rozšíření činnosti ústavu

Obojí lze realizovat při rámcovém zachování stávajícího počtu akademických pracovníků. Ústav jako celek nepotřebuje mechanicky navyšovat počty akademických pracovníků. Vzhledem k chystanému rozšíření počtu vyučovaných akreditací (viz níže bod II) je současný počet pracovníků dobrým předpokladem pro uskutečnitelnost a udržitelnost výuky.

 

3) Řešení personální situace medievistiky (stávající Seminář středověkých dějin)

Medievistika by podle mého názoru měla být posílena o poloviční úvazek odborného asistenta. K tomu bude možné přistoupit, jakmile bude zřejmé, nakolik se změní či nezmění finanční situace ústavu po ukončení stávajícího programu PRVOUK v závěru roku 2016 a po zahájení nového programu PROGRES.

 

4) Postupná transformace stávající skladby úvazků členů ústavu směrem k plným úvazkům a k eliminaci úvazků částečných

V perspektivě dalších let bych takový proces jednoznačně preferoval. Domnívám se, že tento postup je efektivní i z hlediska vykazování výsledků vědecké práce přednostně na fakultě a vytváření přirozené vazby k fakultě jako k prvořadému pracovišti pro každého, kdo zde působí a kdo by se tedy měl být schopen jak s ústavem, tak s fakultou a v širším smyslu i s univerzitou jasně identifikovat.

 

5) Vyvážená kvalifikační a věková struktura ústavu jako základ jeho kvalitní práce

Tento aspekt byl (také s ohledem na legislativní překážky) v minulosti zanedbáván. Ukazuje se, že mladší pracovníci jsou v mnoha ohledech pracovníkům v důchodovém věku přinejmenším zdatnými konkurenty. Rád bych proto (doufám, že také v souvislosti s chystaným kariérním řádem fakulty) dohodl s pracovníky v důchodovém věku časový plán jejich postupného odchodu do důchodu. Jako rozumné období pro postupné snižování úvazků bych viděl rozmezí přibližně 62 až 72 let. Starší pracovníci (většinou se jedná o profesory) by měli být převedeni do režimu emeritních profesorů; ústav také velmi vítá spolupráci s nimi na bázi grantů (prof. R. Kvaček). Podobná praxe se už postupně prosazuje i na jiných univerzitách v České republice.

 

6) Spolupráce s externisty

Volitelné přednášky, které zajišťují externí pracovníci na našem ústavu, jsou pravidelným, ze strany studentů velmi vítaným a podstatným doplňkem výuky; vytvářejí i konkurenční tlak na kmenové pracovníky. Domnívám se, že limitované finanční zdroje mohou být suplovány již osvědčenými smlouvami s akademickými ústavy (zejména Historický ústav AV ČR, v. v. i., Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.) o spolupráci v oblasti výuky (smlouvy s dotyčnými ústavy jsou dojednány a před podpisem). Úzce s ústavem spolupracují také jeho emeritní profesoři. Zajímavým nástrojem, který nově umožňuje ocenit spolupráci externistů s ústavem, je možnost udělit status afiliovaného pracovníka (Opatření děkanky 18/2015). V dobře zdůvodněných případech bych jej rád využil (např. prof. Jiří Mikulec).

 

7) Podpora vědeckých pracovníků, doktorandů a postdoktorandů

Vědečtí pracovníci přinášejí ústavu významnou část vědeckých výsledků, ale také nezanedbatelnou prestiž. Vzhledem k výborným zkušenostem s těmito pracovníky (dr. M. Kopeček, dr. J. Hausenblasová) bych rád v příštích letech podíl tohoto segmentu ještě více rozšířil. Pokud jde o stávající akademické pracovníky, i nadále budu podporovat takové projekty, v nichž pracovníci ústavu primárně nevytvářejí podmínky pouze sobě, ale také svým mladším kolegům, doktorandům a postdoktorandům.

 

8) Podpora kvalifikačního rozvoje

Lze důvodně předpokládat, že minimálně 2–3 pracovníci mohou v následujícím období zvýšit svoji vědecko-pedagogickou kvalifikaci. Vedení ústavu vždy usilovalo, aby těmto pracovníkům vytvořilo pro jejich kvalifikační růst ty nejlepší podmínky, například formou schvalování volného semestru. V tom samozřejmě chci i nadále pokračovat. V rámci možností ústavu musí být kvalifikační růst spojen i s finančním ohodnocením těchto pracovníků.

 

9) Adekvátní finanční ocenění pro časově a organizačně náročné provozní činnosti

Vedení ústavu by mělo do budoucna směřovat k zajištění dostatečného množství finančních prostředků, aby mohla být náležitě oceněna náročná pozice tajemníka/tajemnice ústavu a rovněž koordinátora SISu.

 

 

II. Rozvoj pedagogické činnosti

 

Uplynulé období a současný stav:

 

Ústav českých dějin zajišťuje výuku ve všech třech stupních studia, pro něž má i platné akreditace (plus Didaktika dějepisu).

Na základě diskuzí se studenty a v rámci ústavu byla předložena nová reakreditace NMgr. oboru Historie – České dějiny v evropském kontextu s platností do roku 2024. Nyní obsahuje pouze dvě specializace (starší dějiny a moderní a soudobé dějiny), což odpovídá i dlouhodobému demografickému poklesu (nástup populačně slabých ročníků k vysokoškolskému studiu). V průběhu roku 2015 byla v rámci FF UK připravena rámcová reforma doktorského studia. Je jistě vysvědčením kvality našeho doktorského studia, že Ústav českých dějin byl vyzván, aby novou doktorskou akreditaci předložil jako jeden z prvých. V lednu 2016 byl tento akreditační spis schválen VR FF UK a postoupen UK. Domnívám se, že nová doktorská akreditace je výrazným a zásadním, velmi pozitivním kvalitativním posunem v našem doktorském studiu: je čtyřletá, orientovaná na jazykové znalosti, seminární formu práce a vypracování kvalitní doktorské dizertace; předpokládá „akceschopnější“ oborovou radu, jež je stále více nucena zajišťovat i administrativně-formální záležitosti spojené s doktorským studiem.

S pedagogickým zajištěním nových akreditací se ústav úspěšně vyrovnal. Podařilo se také standardizovat průběh bakalářské a magisterské státní zkoušky. Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že akreditační situace ústavu je velmi dobrá a bez závažnějších problémů.

 

Cíle a navrhovaná opatření:

 

1) Akreditace a studium

V součinnosti s kolegy z Ústavu hospodářských a sociálních dějin a z Ústavu světových dějin plánuji zahájit v průběhu roku 2018 přípravu reakreditace bakalářského oboru historie. Průběh akreditací bude samozřejmě ovlivněn postupem nového Akreditačního úřadu.

V akademickém roce 2016/2017 bude třeba organizačně, personálně i rozvrhově zvládnout obtížný přechodný akademický rok, kdy vedle sebe budou vyučovány starší a novější akreditace NMgr. oboru.

Doktorské studium považuji za klíčovou formu studia, která odlišuje univerzitní a neuniverzitní vysokoškolské vzdělání. Přes posuny, ke kterým v povaze studia na vysokých školách dochází, zůstává na našem pracovišti nepochybně hlavním pilířem, osou pedagogické činnosti. Strategickým cílem je tedy výstavba excelentního doktorandského výukového pracoviště. Myslím, že s novou podobou doktorského studia bychom měli ještě zvýšit nároky na kvalitu přijímaných studentů (zastávám zde ne vždy populární stanovisko, že méně tu bývá někdy více) i na studenty samotné v průběhu jejich studia. Seminární, pracovní charakter nové podoby doktorského studia (workshopy s badateli z jiných univerzit, výjezdní doktorandské workshopy) může být ještě umocněn zapojením našeho ústavu do příslušného projektu OP VVV (projektové podklady již za ústav dodala doc. D. Tinková). V příštím funkčním období bude předložena reakreditace doktorského oboru Didaktika dějepisu.

Ústav připravil akreditaci Bc. i NMgr. oboru Učitelství dějepisu pro střední školy; jakmile se akreditační procesy opět rozběhnou, tyto akreditace, na kterých ústavu velmi záleží, předložíme.

Příprava akreditace DS Contemporary history (blíže viz následující oddíl).

 

2) Internacionalizace studia

Rád bych i nadále napomáhal rozvoji všech způsobů, jak naše studenty seznamovat s aktuálním mezinárodním kontextem vývoje našeho oboru:

– pokračující podpora aktivit v rámci programu Erasmus (koordinátor dr. J. Randák)

– pokračující podpora přijímání studentů v rámci programů CEEPUS a Visegrádských fondů (koordinátoři dr. M. Michela, dr. J. Randák)

– pokračování a využití akademické mobility k přednáškám zahraničních hostů. Zde se oproti uplynulému období, kdy těžiště spočívalo v krátkodobých pobytech (příkladně systematicky tu působí Česko-francouzský seminář prof. M. Nejedlého, pro který přednášela dlouhá řada významných badatelů z francouzských univerzit) zaměřit také na dlouhodobé (alespoň jednosemestrální) pobyty přednášejících (v uplynulém období dr. S. Zwicker). Konkrétně bych měl např. zájem o pobyt přední německé bohemistky dr. Christianne Brenner (Collegium Carolinum); s pracovníky této významné instituce udržuji dlouholeté kontakty.

– pokračovat a dále rozvíjet v akademickém roce 2015/2016 započatý trend přednášek v cizím jazyce pro zahraniční i naše studenty. Ukázalo se, že vedle předmětů v němčině (např. Geschichte der böhmischen Länder in der Vormoderne) se s mimořádným zájmem setkaly předměty v angličtině (na kurzy Chapters in the early Czech history a Milestones of the modern Czech history se přihlásilo několik desítek studentů a studentek).

Domnívám se, že uzrál čas k přípravě akreditace (jakmile to bude procesně možné) placeného doktorského studia v cizím jazyce, konkrétně v angličtině. Konkrétně jde o myšlenku akreditace nového oboru Contemporary history, který bychom připravili s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. (záměr mám předběžně projednaný). Mělo by jít o přísně výběrový, elitní obor s malým počtem studentů. Při přípravě předpokládám též kooperaci s druhými dvěma historickými ústavy fakulty.

 

3) Oborová otevřenost

Rad bych i nadále podporoval maximální otevřenost vyučovaných předmětů pro studenty celé fakulty i celé Univerzity Karlovy, a dále tak pokračoval v současné osvědčené praxi.

Chci i nadále tak jako doposud pokračovat v živém dialogu se studenty, včetně studentského spolku FFabula.

 

4) Institucionální otevřenost

Ústav by měl i nadále pokračovat v praxi bohaté nabídky výběrových přednášek vyučovaných externisty. Pokud však jde o kurzovní přednášky a semináře, ty by měly být prvořadě zajištěny kmenovými pracovníky.

Chci i nadále pokračovat v mimořádně zdařilé výukové spolupráci s ÚSD FF UK, s ÚHSD FF UK, s ÚPOL FF UK, s KPVH FF UK, s ÚPA FF UK, s ÚČJTK FF UK, s JC FF UK a s dalšími pracovišti. Moc si jejich pomoci i zájmu vážím.

Tato praxe funguje i v opačném směru; náš ústav v chystané akreditaci ÚBS nově zajišťuje  výuku historického modulu.

 

5) Strategický rozměr

Přes dobrou akreditační situaci ústavu je zřejmé, že sílí konkurenční tlak ze strany ostatních historických ústavů (nejen v rámci naší fakulty). Pro udržení vynikajících studentů a zatraktivnění oboru zejména v magisterském a doktorském studiu se domnívám, že přišel čas začít na ústavu obšírnou, seriózní diskuzi, jak obory v zásadě vymezené jako náš národní, chronologicky orientovaný příběh („české dějiny“) postupně nasměrovávat a transformovat do dějin pojímaných problémově.

 

 

 

III. Rozvoj vědecké činnosti

 

Současný stav:

 

Ústav se dlouhodobě umísťuje mezi deseti nejúspěšnějšími ústavy fakulty, co se vědeckých výstupů týče (viz OBD, RIV). Dlouhodobě také patříme ke grantově velmi úspěšným pracovištím; jen pokud jde o GA ČR, jsou v rámci ústavu většinou paralelně řešeny 2–4 grantové projekty (v roce 2016 jde o čtyři standardní granty GA ČR). Do těchto grantů jsou pravidelně zapojováni též doktorandi a prostřednictvím těchto grantů získává ústav i vědecké pracovníky s úvazky na dobu určitou. Řadu grantů získává ústav také prostřednictvím GA UK a vnitřních grantů.

Většina členů ústavu je zapojena do profilového univerzitního projektu PRVOUK P12. Ústav je každoročně tradičně organizátorem minimálně jedné, ale často i několika mezinárodních konferencí a řady seminářů a konferencí domácích. Ústav vydává úspěšný odborný časopis Historie – Otázky – Problémy (v seznamu recenzovaných časopisů, evidován v databázi ERIH+). Řada absolventských prací je publikována v renomovaných nakladatelstvích (především za tím účelem byla založena ediční řada České dějiny Nakladatelství Lidové noviny a většina jejích titulů je této provenience); některé z těchto kvalifikačních prací jsou publikovány též v zahraničí. Naši studenti jsou velmi úspěšní v tuzemských odborných soutěžích.

Ústav disponuje kvalitními kontakty do zahraničí (zejména Francie, Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Slovensko). To vytváří silný potenciál k zapojení ústavu do prestižních „velkých“ mezinárodních, ale i domácích projektů a sítí. Zde došlo v uplynulém období výraznému zlepšení: ústav je např. zapojen a aktivní v mezinárodní badatelské síti výzkumu nacionalismu NISE a týmu dr. M. Michely se podařilo uspět se zapojením do mezinárodního konsorcia projektu Cultural Opposition: Understanding the Cultural Heritage of Dissent in the Former Socialist Countries v programu Horizon 2020. Jde o mimořádný, průlomový úspěch.

Předností ústavu je jeho spolupráce s řadou domácích badatelských pracovišť zejména AV ČR (HÚ AV ČR, MÚA AV ČR, ÚSD AV ČR, CMS a další). V uplynulém období se však také (především díky programu PRVOUK) velmi zintenzivnila badatelská spolupráce s dalšími ústavy (a to zdaleka nejen historickými) fakulty.

 

 

Cíle a navrhovaná opatření:

 

1) Badatelské zaměření

V uplynulém období sice ústav i jeho semináře profilovaly své badatelské priority, stále se však domnívám, že se to nedostatečně odráží jak v badatelské spolupráci uvnitř ústavu, tak při formulaci jednotlivých projektů. Domnívám se, že ústav by se ve svém výzkumu měl ubírat od národně pojímaných českých dějin k badatelským problémům tematizovaným současnou evropskou a světovou historiografií. Přál bych si, a chtěl bych i nadále usilovat o to, aby ústav nebyl jen souhrnem individualit, ale aby ve své badatelské politice postupoval jednotně a koordinovaně. Na druhé straně moji plnou podporu má badatelská a projektová spolupráce s ostatními pracovišti fakulty. Badatelský fundament vidím v důrazu na kvalitní základní výzkum, s výstupy podstatnými pro rozvoj oboru (publikace v renomovaných zahraničních a domácích periodikách, monografie, syntézy), nikoliv jen v často narychlo sestavených „kolektivních monografiích.“

Domnívám se, že ústav by neměl usilovat o pokrytí všech chronologických a tematických polí výzkumu: podporu by naopak měly dostat ty oblasti, kde je v dané specializaci nejsilnější (výzkum historické paměti, kulturní a intelektuální dějiny normalizace, výzkum politické kultury 19. a 20. století, výzkum raně novověkých elit, výzkum literárních pramenů středověku).

Nově by měl být kladen důraz nejen na didaktiku dějepisu; ústav má dobré předpoklady též pro výzkum problematiky historie ve veřejném prostoru (dr. K. Činátl, doc. M. Š. Koldinská, doc. M. Stehlík a další).

 

2) Mezinárodní spolupráce

Systematičtěji rozvíjet badatelskou spolupráci se zahraničím a to zejména prostřednictvím:

– velkých mezinárodní konferencí (např. koncem léta 2016 se bude v Praze konat prestižní mezinárodní konference sítě NISE nazvaná The concept of ‘national indifference’ and its potential to nations and nationalism research, jejíž je ústav hlavním spolupořadatelem).

– pokusit se o spolupořadatelství některého z panelů příštího Světového kongresu historiků (2020).

– zapojit se opětovně do některého z dalších v budoucnu vyhlášených velkých mezinárodních projektů EU (typu současných projektů Horizon).

– vedle stávajících badatelských kontaktů s partnerskými pracovišti (vzhledem k vysokému počtu je zde nevyjmenovávám) zejména ze Slovenska, Maďarska, Polska, Německa, Rakouska a Francie vidím nově možnost aktivnější spolupráce s Collegiem Carolinem  (Mnichov) a s Imre Kertész Kolleg (Jena).

 

 3) Projektová a grantová politika

– pokračovat v dosavadním tempu při podávání a získávání grantů; podporovat pracovníky ústavu při podávání grantových přihlášek (možnost finančního zvýhodnění pro úspěšné projekty i z institucionálních prostředků), požadovat zapojení doktorandů a postdoktorandů. Aktivně oslovovat rovněž externí pracovníky, aby se o podání tematicky a koncepčně vhodně pojatých grantů na našem ústavu ucházeli.

– systematicky usilovat o získávání dalších „velkých“ projektů např. v případě opětovného vypsání projektů NAKI. Využít všechny možnosti, jak se zapojit do výzev OP VVV.

– s cílem zajištění stability finančních prostředků v maximální možné míře zapojit pracovníky ústavu do chystaného univerzitního projektu PROGRES.

 

4) Vědecká spolupráce v ČR

– pokračovat v rozvíjení badatelské spolupráce napříč fakultou. Vhodným východiskem jsou po léta systematicky budované interdisciplinární vazby v rámci stávajícího PRVOUK P12 (Historie v interdisciplinární perspektivě, zvláště podprogram Společnost, kultura a komunikace v českých dějinách); na ně lze navázat v rámci programu PROGRES Historie – klíč k pochopení globalizovaného světa.

– podporovat všechny formy spolupráce s vědeckými institucemi mimo fakultu (projekty, granty, konference). Kromě univerzit vnímáme jako přirozeného partnera zvláště ústavy AV ČR; nově připravené smlouvy oproti minulému stavu už obsahují i pasáže nejen o výuce, ale i o vědecké spolupráci.

 

5) Ediční činnost

Časopis Historie – Otázky – Problémy patří k úspěšným fakultním titulům (databáze ERIH+) V letošním roce bohužel nebyl zařazen do databáze SCOPUS, což padá především na vrub redakčního vedení (ustoupilo od double-blinded recenzí, časopis vychází se zpožděním). Rada se neschází pravidelně. Navrhuji proto vedení redakční rady zcela vyměnit.

Bude třeba zintenzivnit činnost ediční rady řady České dějiny (ve spolupráci s NLN – zde se připravuje nová smlouva).

Rád bych, aby se úspěšná společná knižní řada ústavu Základní problémy… rozrostla v příštím období o další tituly (metodologie, dějiny středověku). To by mělo být v zodpovědnosti vedoucích seminářů! Tato řada má potenciál představovat jeden z tmelících prvků ústavu, což se jasně projevilo u dvou již vydaných titulů k dějinám raného novověku a k moderním a soudobým dějinám.

 

6) Popularizace vědy

Ústav má vynikající výsledky v popularizaci vědy (doc. M. Š. Koldinská, doc. M. Stehlík, prof. I. Šedivý, prof. J. Rychlík, dr. K. Činátl, prof. L. Bobková, prof. J. Žemlička a další). Pokládám za opodstatněné dále tento trend rozvíjet a podporovat jej.

 

IV. Závěrečná poznámka

 

Obstát v náročném prostředí výuky a vědy 21. století na vysoké škole univerzitního typu není úkol snadný. Našemu ústavu se to může podařit jen společným úsilím vedení ústavu, pedagogů a studentů, to vše přirozeně v nezbytné koordinaci s vedením fakulty a s jeho podporou. Každý může vnést svůj vklad. Věřím, že pro funkci ředitele Ústavu českých dějin jsem dobře připraven a že i já mohu z této pozice ústavu prospět.

 

V Praze, dne 4. června 2016

 

        prof. PhDr. Ivan Šedivý, CSc.