Koncepce rozvoje 2019–2022

 

Koncepce rozvoje Ústavu českých dějin pro období od 1. září 2019 do 31. srpna 2022 s výhledem na další dva roky a zpráva o plnění dosavadní koncepce

 

Ústav českých dějin FF UK patří k „tradičním“ pracovištím fakulty i širší badatelské obce. Jde o stabilizované pracoviště, jehož kvalitu prokázaly v uplynulém období důkladné evaluace v procesu akreditačního procesu. Přesto se však domnívám, že v obou svých základních segmentech – v pedagogické, ale zejména ve vědecké činnosti má stále ještě co zlepšovat. Za téměř uspokojivou považuji mimořádnou angažovanost pracovníků ústavu v třetí roli univerzity. Také v rovině mezilidských vztahů došlo na ústavu v uplynulých letech k výraznému zlepšení. Na rozdíl od uplynulého období, kdy byly provedeny některé základní parametrické a organizační změny, staví předkládaná koncepce především na tom, co se v minulém období osvědčilo. Je tedy více kontinuitní, než tomu bylo u koncepce předchozí. Její základní ambice však zůstává stejná: vytvářet takové předpoklady pro práci ústavu a rozvíjet takové aktivity, které nás opět o něco přiblíží skutečné badatelské i pedagogické excelenci.

 

I. Personální oblast

 

Současný stav
Ústav českých dějin má v současnosti 27 pracovnic a pracovníků (21,5 úvazků). Z toho je 21 akademických pracovnic a pracovníků (18,6 úvazku), 4 vědečtí pracovníci (1,9 úvazku) a jedna úřednice sekretariátu (1 úvazek). V uplynulém období došlo tedy k mírnému zvýšení počtu pracovníků i úvazků, nárůst je způsobem projektovým rozvojem ústavu. Úvazky akademických pracovníků jsou z velké části až na výjimky hrazeny z institucionálních prostředků (Jde o institucionální prostředky trojího druhu: a) „přímé“ a prostředky programu „Progres“ přidělené ústavu děkanátem, b) na základě jeho vědeckého výkonu,  c) prostřednictvím zapojení pracovníků do programu). Tři akademičtí pracovníci mají poloviční úvazek v rámci projektu KREAS. Akademičtí pracovníci tvoří dlouhodobý, stabilní základ ústavu; úvazky vědeckých pracovníků jsou vytvářeny z účelových, grantových prostředků nejčastěji na dobu 3, maximálně 5 let.
Na ústavu působí 8 profesorů (z toho 5 akademických pracovníků na plný úvazek) a 3 emeritní profesoři, 5 docentů akademických pracovníků, z toho 4 na plný úvazek a 7 odborných asistentů, z toho 7 na plný úvazek; dále 2 asistenti na částečný úvazek.
Struktura ústavu (bez vědeckých pracovníků) je následující:
a) Oddělení starších dějin (3 profesoři, 1 docentka, 4 odborní asistenti, celkem 7,25 úvazku)
b) Oddělení moderních a soudobých dějin (3 profesoři, 3 docenti, 2 odborní asistenti, celkem 7,75 úvazku)
c) Oddělení didaktiky, teorie a metodologie historické vědy (1 profesor, 1 docentka, 1 odborný asistent, dva asistenti, celkem 4 úvazky)
Stávající struktura ukazuje, že se podařilo zvrátit nepříznivou věkovou a kvalifikační strukturu ústavu, který nyní vykazuje širší a bohatší škálu od nejmladších pracovníků až po profesory, z nichž někteří již jsou v důchodovém věku.

Cíle a navrhovaná opatření
1) Umírněný extenzivní rozvoj
Prudký nárůst pedagogické činnosti v příštím období (v souvislosti s nově akreditovanými obory, viz bod II.) bude muset být podpořen alespoň mírným navýšením úvazků (1 úvazek z fakultních zdrojů na učitelské studium, 0,5 z vlastních zdrojů).
2) Generační obměna
Má-li být zachována výše zmíněná vyhovující věková struktura ústavu, bude nezbytné pokračovat v nenásilné generační obměně. Předpokládám, že alespoň jeden profesor bude v příštím období převeden do kategorie emeritních a jeho místo zaujme odborný asistent. V dalším výhledu by měl pokračovat započatý proces, kdy pracovníci po dovršení 70 let věku si snižují úvazky dotované z institucionálních prostředků.
3) Podpora rozvoje vědeckých pracovníků
Vědečtí pracovníci, kteří na ústavu v naprosté většině působí v rámci grantových a jiných projektů, tvoří přibližně pětinu až čtvrtinu pracovníků ústavu. Vznik těchto pracovních pozic budu i nadále aktivně podporovat. Přinášejí ústavu podstatnou část vědeckých výsledků, ale také nezanedbatelnou prestiž. Rád bych se v příštím období zaměřil na to, aby vědečtí pracovníci s ústavem více „žili“ a nespatřovali v něm pouze technické zázemí pro svůj výzkum. To se v uplynulém období příliš nedařilo. Budu podporovat zejména takové projekty, v nichž pracovníci ústavu primárně nevytvářejí podmínky sobě, ale svým mladším kolegům, doktorandům a postdoktorandům (vzorem takového přístupu jsou v tomto například prof. L. Bobková a dr. M. Michela).
4) Podpora kvalifikačního rozvoje
V současnosti již bylo zahájeno jmenovací řízení doc. M. Stehlíka a habilitační řízení dr. Jana Randáka; tato řízení budou nepochybně v příštím období zdárně završena. Jsem dohodnut se dvěma odbornými asistenty, že během příštího období zahájí svá habilitační řízení, ve výhledu dalších 2 let by to pak měl být alespoň ještě jeden.

 

II. Rozvoj pedagogické činnosti

 

Současný stav
Ústav českých dějin zajišťuje výuku ve všech třech stupních studia:
a) Bc. Historie (spolu s ÚSD a ÚHSD, do 2028)
b) Bc. Demografie, specializace Demografie s historií (akreditováno Katedrou demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK, podíl ÚČD, do 2028)
c) Mgr. Historie – České dějiny v evropském kontextu (do 2024)
d) Bc. Historie se zaměřením na vzdělávání (v současnosti na MŠMT, předpoklad schválení)
e) Mgr. Učitelství dějepisu pro střední školy (v současnosti na MŠMT, předpoklad schválení)
f) Ph.D. České dějiny (do 2024)
g) Ph.D. Učitelství – didaktika dějepisu (do 2028)
h) Ústav má platnou akreditaci habilitačního a jmenovacího řízení (do 2023)
ch) Ústav zahájil přípravu společné akreditace doktorského studia Contemporary history (spolu s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.)
i) Ústav se podílí na přípravě společné anglické akreditace Centraleuropean cultural studies – history, arts and culture.
j) Vedle toho jsou v běhu akreditace na dostudování z předchozích platných akreditací.
Jak je z uvedeného přehledu patrno, uplynulé období bylo dobou mimořádného akreditačního úsilí ústavu. Podařilo se také standardizovat průběh bakalářské státní zkoušky, nový koncept standardizace a transparentnosti magisterské státní zkoušky započne s příštím akademickým rokem. Počty uchazečů o studium máme v rámci fakulty pravidelně do páté příčky, v DS pravděpodobně nejvyšší. Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že akreditační situace ústavu je velmi dobrá a její zabezpečení bez závažnějších problémů. V doktorském studiu nyní působí velmi efektivní oborová rada (vedená doc. Janou Čechurovou), které se podstatným způsobem podařilo standardizovat průběh studia.

Cíle a navrhovaná opatření
1) Akreditace a studium
– V souvislosti s přechodem na nové studijní programy bude nutné reakreditovat magisterský studijní program Historie – České dějiny v evropském kontextu. Předpokládám zhodnotit v tomto procesu zpětnou vazbu od studentů (zejména evaluace), a tam, kde to bude přínosné, posílit seminární formy výuky. Naopak – s ohledem na finanční požadavky externistů, ještě více posílit skladbu a zajištění výuky z vlastních zdrojů.
– Dokončit přípravu a úspěšně akreditovat studijní programy v anglickém jazyce, zejména DSP Contemporary history.
– Úspěšně zahájit výuku v učitelských SP. Tento krok bude zejména náročný na dostatečné personální zabezpečení.
– Strategickým cílem je výstavba excelentního doktorandského výukového pracoviště. Myslím, že s novou podobou doktorského studia bychom měli ještě zvýšit nároky na kvalitu přijímaných studentů (zastávám zde ne vždy populární stanovisko, že méně tu bývá někdy více) i na studenty samotné v průběhu jejich studia. I nadále bychom měli vést otevřenou diskuzi o vzájemném vztahu kvality/excelence našeho doktorského studia, schvalovaných tématech doktorských prací a o počtu přijímaných studentů.
– Dokončit a zavést do praxe standardizaci magisterské státní zkoušky.

2) Internacionalizace studia
– Pokračování a využití akademické mobility k přednáškám zahraničních hostů. Vedle jednorázových přednášek zahraničních hostů (v tomto směru chci zejména i nadále podporovat nesmírně činorodý Česko-francouzský seminář prof. M. Nejedlého) se ani v uplynulém období příliš nedařilo (důvodem je ve většině případů pracovní vytíženost zvaných odborníků) zajistit dlouhodobější výuku zahraničních hostů (výjimku představoval blokový seminář dr. Radky Šustrové a prof. Benjamina Frommera v ZS 2017). Rád bych se proto na tuto problematiku rozvoje výuky ještě více zaměřil.
Chci i nadále napomáhat rozvoji všech způsobů, jak naše studenty seznamovat s aktuálním mezinárodním kontextem vývoje našeho oboru:
– Pokračující podpora aktivit v rámci programu Erasmus (dr. J. Randák).
– Podpora přijímání a vysílání studentů v rámci nově schváleného programu CEEPUS Shared history of Central Europe a Visegrádských fondů (dr. M. Michela, dr. J. Randák).
– Pokračovat a dále rozvíjet započatý trend přednášek v cizím jazyce pro zahraniční i naše studenty. S mimořádným a rostoucím zájmem (stále více na úkor jiných jazyků) se setkávají předměty v angličtině určené především studentům Erasmu (na kurzy Chapters in the early Czech history a Milestones of the modern Czech history se přihlásilo několik desítek studentů a studentek).
– Ústav českých dějin patří k těm aktivním fakultním pracovištím, které se zapojily do mezinárodního konsorcia 4EU. Pro tento program připravuje dr. J. Svátek týdenní intenzívní kurz.

3) Strategický rozměr v střednědobém horizontu
Dynamika rozvoje historie jako vědní disciplíny se v posledních letech zrychluje. Součástí tohoto rozvoje jsou i proměny definice a pojetí samotné historie. Ústav českých dějin by měl tuto skutečnost vnímat a svoji badatelskou a z ní odvozenou pedagogickou koncepci stavět na důsledně globálně kontextuálním přístupu k českým dějinám, nepochybně odlišném od pojímání českých dějin v 19. a 20. století. Na druhou stranu je nezbytné na tomto místě zdůraznit unikátnost takto na české dějiny orientovaného pedagogického a badatelského zaměření ústavu v rámci sítě historicky zaměřených pracovišť. Vedení ústavu je také vždy připraveno hájit význam pedagogické práce a potřebu zohlednit ukazatele pedagogického výkonu ve všech institucionálních hodnoceních a evaluacích.

4) Různé
– Zpětná vazba od studentů je podle mého názoru důležitou podmínkou kvality studia; chci proto i nadále věnovat maximální pozornost vyhodnocování studentských evaluací a reagovat na podněty v nich obsažené.
– Chci na pracovišti dále usilovat o to, aby vyučující řádně prováděli elektronické úkony v SIS, aniž by k tomu potřebovali prostředníka. Chci i nadále důsledně kontrolovat skutečnou výukovou vytíženost pracovníků ústavu. Je třeba si také uvědomit, že minimální počet vyučovaných hodin týdně pracovníkem nemůže být při množství provozovaných akreditací standardem.
– Ústav by měl i nadále pokračovat v praxi bohaté nabídky výběrových přednášek vyučovaných externisty. Pokud jde však o kurzovní přednášky a semináře, ty by měly být prvořadě zajištěny kmenovými pracovníky.
– Tam, kde je to účelné, chci i v nových akreditacích nadále pokračovat v mimořádně zdařilé výukové spolupráci s ÚSD FF UK, s ÚHSD FF UK, s ÚPOL FF UK, s KPVH FF UK, s ÚPA FF UK a s dalšími pracovišti. Velmi si jejich pomoci i zájmu o spolupráci vážím.
– Chci i nadále jako doposud pokračovat v živém dialogu se studenty, včetně studentského spolku FFabula. Musí jít o spolupráci založenou na skutečné snaze o dialog, vzájemném naslouchání a respektu k práci druhých.

 

III. Rozvoj vědecké činnosti

 

Současný stav
Ústav se dlouhodobě umísťuje mezi nejúspěšnějšími ústavy fakulty, co se vědeckých výstupů týče (viz OBD, hodnocení vědy). Dlouhodobě také patříme ke grantově velmi úspěšným pracovištím; jen pokud jde o GAČR, jsou většinou paralelně řešeny 2–4 grantové projekty (stav k roku 2019: Neklidní zemřelí. Dekriminalizace, sekularizace a medikalizace dobrovolné smrti (17. – 19. století) (řešitelka doc. D. Tinková); Budováni scény: česká a slovenská kultura fanzinů od státního socialismu k post-socialismu (řešitel dr. M. Michela); Jan Jessenius mezi historií, ideologií a politikou (řešitelka doc. M. Šedivá Koldinská); Anna Jagellonská – česká královna v renesanční Evropě, 1503–1547 (řešitelka dr. J. Hausenblasová). Další pracovnice a pracovníci se podílejí na grantech jiných fakultních pracovišť. Do těchto grantů jsou pravidelně zapojováni též doktorandi a prostřednictvím těchto grantů získává ústav i vědecké pracovníky s úvazky na dobu určitou. Řadu grantů získává ústav také prostřednictvím GA UK a vnitřních grantů.
Většina členů ústavu je zapojena do profilového univerzitního projektu Progres Q09 Historie – klíč k pochopení globalizovaného světa, tři akademičtí pracovníci působí ve fakultním excelentním projektu financovaném OPVVV Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě.
Ústav disponuje kvalitními kontakty do zahraničí (zejména Francie, Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Slovensko). To vytváří potenciál k zapojení ústavu do prestižních „velkých“ mezinárodních, ale i domácích projektů a sítí. Ústav je např. zapojen v mezinárodní badatelské síti výzkumu nacionalismu NISE, v jejímž rámci uspořádal koncem léta 2016 významnou mezinárodní konferenci Koncept „národní indiference“ a jeho význam ve výzkumu historického vzniku národů a nacionalismu. Především se však týmu dr. M. Michely podařilo uspět se zapojením do mezinárodního konsorcia projektu Cultural Opposition: Understanding the Cultural Heritage of Dissent in the Former Socialist Countries v programu Horizon 2020. Jde o mimořádný průlomový úspěch.
Předností ústavu je jeho smluvně podložená spolupráce s řadou domácích badatelských pracovišť zejména AV ČR (HIU AV ČR, MÚA AV ČR, ÚSD AV ČR, CMS a další). Vědecká kooperace s těmito pracovišti je na dobré úrovni a chtěl bych ji i nadále rozvíjet. Je však také potěšitelné, že se v uplynulém období podařilo vybudovat nadstandardní badatelské kontakty s řadou dalších, a to zdaleka nejenom historických, pracovišť fakulty.
Členové ústavu jsou autory řady významných publikací pro rozvoj oboru. Ústav je každoročně tradičně organizátorem minimálně jedné, ale často i několika mezinárodních konferencí a řady seminářů a konferencí domácích. Ústav vydává úspěšný odborný časopis Historie – Otázky – Problémy (evidován v databázi ERIH+, přihláška do SCOPUS však z důvodu špatné periodicity nebyla akceptována). Řada absolventských prací je publikována v renomovaných nakladatelstvích. Nejsem však spokojen s prací redakční rady ediční řady České dějiny, prakticky nevyvíjí činnost. Naši studenti jsou velmi úspěšní v tuzemských odborných soutěžích. Kniha doktoranda (studium již ukončil) Michala Macháčka o Gustavu Husákovi získala řadu ocenění a významně rezonovala ve veřejném prostoru. Doktorand Martin Šorm získal v roce 2018 prestižní cenu Visegrad Group Academies Young Researcher Award.
Celkově se domnívám, že stav rozvoje vědy na ústavu je v některých ohledech (extenzivní, kvantitativní ukazatele, počet pravidelně získávaných grantů) velmi uspokojivý. Oproti předchozímu období postupně krystalizují dlouhodobě a průběžně pracující badatelské týmy (přirozené lídry spatřuji zejména v prof. L. Bobkové, v prof. M. Nejedlém spolu s J. Svátkem, v dr. J. Randákovi, a v dr. M. Michelovi). Na druhé straně se podle mého názoru zatím (přes nespočetné množství zahraničních výstupů, viz bibliografie připravená pro vnitřní hodnocení univerzity) na ústavu ne úplně daří kontinuálně dělat „velkou“ světovou, nebo alespoň evropskou vědu.

Cíle a navrhovaná opatření
– Pokračovat v dosavadním tempu při podávání a získávání grantů; podporovat pracovníky ústavu při podávání grantových přihlášek, požadovat zapojení doktorandů a postdoktorandů.
– Systematicky usilovat o získávání dalších „velkých“ projektů typu Horizont, NAKI apod.
– Vyřešit otázku časopisu HOP a jeho afiliaci k databázi SCOPUS a v horizontu dalších dvou let rozhodnout o dalším směřování časopisu.
– Zhodnotit práci redakční rady ediční řady České dějiny a navrhnout možnosti dalšího rozvoje řady.
– Pokračovat v badatelské spolupráci s pracovišti napříč FFUK, nejen s těmi čistě historicky zaměřenými (v rámci Progres apod.)
– Dále rozšířit a prohloubit organizovanou badatelskou spolupráci se zahraničím.
– V rámci fakultních badatelských sítí zvážit možnost vytvořit specializovaného badatelského centra nebo výzkumné skupiny a v horizontu dalších dvou let takové centrum založit.
– Pokračovat v úspěšné popularizační práci (média, výstavy, přednášky).

 

IV. Výhled dalších oblastí rozvoje

 

– Dokončit sled rekonstrukcí místností ústavu modernizací sekretariátu.
– Zlepšit informovanost o práci ústavu ve veřejném a mediálním prostoru (web, fb).
– Pokračovat v úsilí o kvalitní profesionální mezilidské vztahy (pokračování v nově založené tradici výjezdních zasedání ústavu).
– Zvážit v horizontu dalších dvou let, zda nesloučit pozici sekretářky ústavu a tajemníka do jedné profesionální, dobře platově ohodnocené pozice.

 

V. Plnění dosavadní koncepce

 

– Změna organizační struktury ústavu: splněno
– Extenzivní i intenzivní rozšíření činnosti ústavu: splněno
– Řešení personální situace medievistiky: splněno
– Postupná eliminace částečných úvazků: splněno částečně
– Vyvážená kvalifikační a věková struktura: splněno
– Spolupráce s externisty: splněno
– Podpora vědeckých pracovníků: stále problémové
– Podpora kvalifikačního rozvoje: splněno neúplně
– Adekvátní finanční ohodnocení za podpůrnou práci pro ústav: splněno částečně
– Akreditace: splněno
– Internacionalizace: splněno
– Oborová a institucionální otevřenost: splněno
– Badatelské zaměření: splněno
– Mezinárodní spolupráce: částečně splněno
– Projektová a grantová politika: splněno
– Vědecká spolupráce: splněno
– Ediční činnost: splněno neúplně
– Popularizace vědy: splněno

 

V Praze, dne 18. dubna 2019

 

        prof. PhDr. Ivan Šedivý, CSc.